Expedice oksroN mezi norskými zvířaty
9. 2. 2010 | Cestování
Před pár lety jsem se dočetl při tvoření itineráře na cestu po Norsku, že na celém norském území se vyskytují pouze dva vlci. V té době, na Norsko ještě novic, jsem z toho byl vyjevený a začal se zajímat blíže o všechno, co se živého pohybuje kolem, pod nohama, ve vodě i ve vzduchu. A nestačil jsem se divit.
Tak třeba když jedete po hlavní norské tepně E 6 a budete mít za sebou už Lillehamer a přejedete město Otta, pak se vám po pravé straně začne rýsovat Národní park Rondane, nejstarší z mnoha. Byl založen v roce 1962 a patří mezi nejnavštěvovanější v Norsku. V okruhu sta kilometrů vás přiláká nespočet zajímavých míst a přímo v parku deset hor vyšších než 2000 m. My jsme jej prozatím pouze míjeli, i když jsme kolem jeli už mnohokrát. Tak snad letos na něj přijde řada.
Asi nejzajímavější zvíře, které je ovšem k vidění o šedesát kilometrů dál, žije v několika stádech v jiném národním parku s názvem Dovrefjell. Je to pižmoň východní a je lidem poměrně nebezpečný. Kolegové, kteří se ke stádu přiblížili na sto metrů prohlašovali, že předtím usilovně trénovali sprint, což já už nezvládám ani s treningem. Takže pokud se tam podíváme, rozhodně použiju způsob pozorování, okoukaný z afrických safari, pokud se bude dát dojet ke stádu autem, o čemž pochybuji.
Krásná krajina s vesničkami, kde počet usedlostí spočítáte málem na prstech jedné ruky vybízí k hledání dalších živočichů.
V parku Rondane žije kolem tří tisíc kusů soba polárního, který je rozšířen skoro po celém Norsku a setkáte se s ním běžně na silnici nebo kolem ní. S jednotlivci nebo s celými stády, která vám třeba přehradí cestu na hezkých pár minut. Většina z nich je domestikovaných, ovšem třeba na největší náhorní plošině v Evropě, kterou se Norsko chlubí a nese název Hundargervidda, jsou ještě stáda divokých sobů.. Sobi nerespektují hranice a tak je na severu přecházejí do Ruska, ničí ochranná zařízení a tak dochází k občasným drobným komfliktům.
Takováto krajina je přímo stvořená pro další velké zvíře, které je v Norsku běžné.
Silnice skoro po celém Norsku jsou lemovány velmi často výstražnou značkou, která upozorňuje na možnost střetu s losem. No posuďte sami. Dospělý los váží kolem 500 kg, je velmi plachý a pohybuje se hlavně v noci, takže nebezpečí je opravdu reálné. Narazili jsme na něj mnohokrát, vždy pouze na kratičkou chvíli s jednou vyjímku. Při přejezdu ze švédské Kiruny do Narviku jsme si fotografovali jeden exemplář ze vzdálenosti deseti metrů a ani si nás nevšiml. Pastva mu musela vyjímečně chutnat.
S medvědy jsme se setkali v roce 2005 poblíž Kirkenes u Barensova moře pouze ovšem na silniční značce. Podél hranice s Ruskem z Kiruny na jih se jich prý vyskytuje tolik, že mohou být pro lidi značně nebezpeční.
Druhé setkání jsme prožili a pár dní později ve Švédsku a bylo až nápadné, že členka výpravy Andrejka se tak ráda fotografuje s medvědy. Umožnit jí setkání s živým mackem se nám nepodařilo a tak jsme slíbili zastavit v některé zoologické zahradě, na což jsme samozřejmě zapomněli.
Krajina má různé podoby a rozhodně velmi přítažlivé. Pohybují se v ní i drobnější zvířata a ptáci a tak se trochu porozhlédněme.
Lasičky jsou i u nás, ale zahlédnout je, to snad už ani není možné. V Norsku to chce vědět kde si počkat a mít trochu trpělivosti.
Liška je tu zcela běžná a potkáte se s ní velmi často, zejména v noci a není zas až tak plachá, jako u nás. Tato možná právě vyhlíží nějakou kořist, ovšem na lasičku je krátká.
I tady zajíček v své jamce sedí sám, alespoň do té doby, než nastane doba jeho...čeho? Kočky se mrouzkají, jeleni jsou v říji, fena se hárá, ptáci tokají, ale zajíc? No nic. U nás bylo zajíců kam oko pohlédlo, to ale bylo před padesáti lety. Dnes myslivci chodí místo s flintou s lupou.
Tato krasavice /nebo krasavec/ má samozřejmě své jméno, ale neprozradím. Při jednom výletě do hor jsme vyplašili autem celé hejno a křídla se jim kmitala málem jako kolibříkům. U nás jsou už v příroděě jako rarita a na pekáči už vůbec ne. Kdo pozná, ten se v přírodě vyzná.
Kdybychom mohli rozhrnout porost křovinaté růže svrasklé, která často zdobí prostory kolem odpočivadel u silnic, objevili bychom mnoho hnízd různých ptáků a také drobné hlodavce, kteří zde našli svůj úkryt. Z ptačí říše však zvolíme jen ty nejběžnější nebo nejzajímavější.
Krasavec v norské krajině častý a nepřehlédnutelný je právě mořský orel. Můžete si být jisti, že se s ním dnes nebo zítra při vašem putování setkáte. Je jich v Norsku tolik, že se často exportují třeba do Skotska, aby posílili vytrácející se orlí populaci. Divili jsme se, když jsme viděli, jak se Norové v horách vůči nim tváří nepřátelsky až do té doby, kdy jsme se dověděli, že běžně napadnou a odnesou jehně, které se pase se stádem na nekončící pastvině
Papoušek severu, tak se někde přezdívá papuchalkovi ploskozubému /též tlustozubému/, který sídlí v obrovských koloniích především v Norsku, ale i jiných severských zemích. Pravděpodobně největší kolonie jsou na ostrově Lovund, kde jsme se je už dvakrát snažili bezúspěšně navštívit /Expedice oksroN a nejsevernější pivní pěna/. Na ostrov je nutno se přepravit trajektem, který bývá dopředu vyprodán. Neházíme flintu do žita, věříme přísloví "Do třetice všeho dobrého".
Ve výčtu nejznámějších ptáků v Norsku nesmí chybět racek chechtavý. Pochopitelně. Délka norského pobřeží přesahuje 20 000km a vodní plochy ve vnitrozemí nelze ani spočítat. Racků je spousta druhů, jen namátkou: racek bouřní, stříbřitý, černohlavý, bělohlavý a mohl bych pokračovat. Žijí běžně i u nás, ovšem jejich živobytí je poněkud jiné. Žížaly jsou pro ně pochoutka a za orajícím pluhem je jich vidět celá hejna.
Ve výčtu nejznámějších ptáků v Norsku nesmí chybět racek chechtavý. Pochopitelně. Délka norského pobřeží přesahuje 20 000km a vodní plochy ve vnitrozemí nelze ani spočítat. Racků je spousta druhů, jen namátkou: racek bouřní, stříbřitý, černohlavý, bělohlavý a mohl bych pokračovat. Žijí běžně i u nás, ovšem jejich živobytí je poněkud jiné. Žížaly jsou pro ně pochoutka a za orajícím pluhem je jich vidět celá hejna.
Proč to hejno racků nad prasetem ve Vikingském muzeu v Borgu na Lofotech jsem pochopil až za chvíli, když z prasete vypadl váleček trusu. Následovala bitka, kterou jsem ani nestačil vyfotografovat.
Z mořské, jezerní a říční říše vám představím pouze tohoto kraba, který má ve svém názvu místo, kde se vyskytuje nejhojněji. Je to chlapák. Váží až 12 kg, rozkročí se až na 1,2 m a je to pochoutka, kterou vám na severu u Barensova moře přinesou na požádání v mnohé restauraci. Do Barensova moře nedoputoval sám. Byl tam záměrně vysazen ruskými rybáři, aby podpořil potravinovou různorodost/třeba konzervy Chatka/. Stal se ovšem ekologiskou hrozbou, narušuje ekologickou rovnováhu v moři a šíří se dokonce až ke Špicberkám.
V Norsku jsou domací zvířátka v oblibě a mazlí se se svými páníčky jako u nás. Plemeny se to jen hemží a tak jsem vybral jedno známé, přímo norské.
Rozhodně nesmí chybět ani kočka, také norského původu. Je rozšířena po celém světě a tedy i u nás. Mnozí jí považují pro její vzhled a uhrančivý pohled za nejkrásnější kočku vůbec. V Norsku žije i napůl divoce na okrajích vesniček v lese.
A domácí zvířáta na Lofotech jsou především ovce, kozy a skot. Není s nimi mnoho práce a občasná kontrola se dá provádět s rukama v kapsách.
Tak nebyla to pohádka "O zvířátkách a Petrovkých", ale rád jsem se vrátil ve vzpomíkách do norské přírody. Nevím jak, vy. Pokud vás toto koukání a povídání zaujalo, nabízím ještě blogy související:
Komentář
[1] Hanako, 9.2.2010 09:03
autorovi - králíci a zajíci se honcují. Pěkný článek i fotky.
[3] matka, 9.2.2010 10:00
Koroptve by to mohly být? U nás je jich velmi málo, ale občas je možné je zahlédnout.
[4] rucuk, E-mail, 9.2.2010 10:15
Jaroslave, obzvlášť pěkně vám to vyšlo ke čtení i pokoukání. Jak je vidět, na tom Norsku je stále něco zajímavého, pro mne tedy moc. Díky za požitek.
[5] old+boy, E-mail, 9.2.2010 15:40
3/ matka
Uhodla a jste jmenována Znalkyní přírody 2010. Pokud pošlete na můj mejl adresu, pošlu vám DVD z našich cest po Norsku.
[7] matka, 9.2.2010 19:23
[5] old+boy
To myslíte vážně? Vždyť je teprve začátek roku, ona se tam ještě nějaká složitější hádanka najde, kde pohořím :-)
[8] Teplik, 9.2.2010 19:44
Hezké fotky, z losa jsem viděl jen zadek :-(
[9] baraba, 10.2.2010 09:11
Pižmoň severní, tur pižmový, Ovibos moschatus... to sedí. Ale pižmoň východní? Jen na jediném místě jsem se setkal s tímto názvem a dovolím si ho označit jako chybný. Základ nynějšího stáda v Dovrefjell byl byl letecky dopraven z Kanady a do nynějška se rozrostl na několik stád v celkovém počtu asi 65-70 kusů.
[10] old+boy, E-mail, 10.2.2010 09:56
9/ haraba
S chybným názvem můžete mít pravdu zejména proto, že jste jak jsem pochopil, věci znalý. Zkuste vložit do prohlížeče PIŽMOŇ VÝCHODNÍ a vyběhne vám řada odkazů s tímto názvem. To jsem pro kontrolu udělal i já.
[11] Jiří Rýsler, 10.2.2010 13:06
Dobrý den,
Krásné fotky, jen bych upozornil na odkazy níže, které vedou do editace blogů, nefunguji jako odkaz na články:) Děkuji
[12] old+boy, E-mail, 10.2.2010 15:11
11/ Jiří Rýsler
Děkuji za upozornění, ale nevím, co máte na mysli. Odkazy pod komentáři upozorňují na blogy předešlé, odkazy pod blogem samým upozorňují na blogy, které souvisí s tématem. U mne obojí fungují.
[13] Jana, E-mail, 10.2.2010 16:35
Dobrý den, pěkné, jen ta náhorní plošina se jmenuje Hardangervidda. Jinak Norsko a celá Skandinávie je opravdu nádherná země.
[14] baraba, 10.2.2010 21:02
Je sice pravda, že na zadání "pižmoň východní" vyskočí určité množství odkazů, ale pouze v českém jazyce . Zkrátka a jednoduše, ani v angličtině ani v latině se název pižmoň "východní " nenalézá, ani jako poddruh. Ať už těmto nádherným zvířatům dá někdo přídomek "východní", nic nemění na skutečnosti, že jejich nejvýchodnější výskyt je malé zatoulané stádečko na severu Švédska. No nic, ať už severní, nebo dokonce východní, hlavně že prospívají.
Nový komentář
Aktuální články
Navigace
Autor blogu
Jaroslav Kašík
Kroměříž
Mám už nějaký ten pátek,ale jsem stále při chuti pokud se týká cestování.Posledních devět let jsem pravidelně počátkem července na cca 20 dní navštěvoval Norsko a znám je od jihu až po nejzazší sever.Odnesl jsem si spoustu přátel,zážitků,zkušeností a všechno točil kamerou na DVD.A bylo nas vždy celá skupina.Zajímá?
Archiv
- Březen 2010
- Únor 2010
- Leden 2010
- Prosinec 2009
- Listopad 2009
- Říjen 2009
- Září 2009
- Srpen 2009
- Červenec 2009
- Červen 2009
- Květen 2009
- Duben 2009
- Březen 2009
- Únor 2009
- Leden 2009
- Prosinec 2008
- Listopad 2008
- Září 2008
- Srpen 2008
- Červen 2008
- Květen 2008
- Duben 2008
- Březen 2008
- Únor 2008
- Leden 2008
- Prosinec 2007
- Listopad 2007
- Říjen 2007
- Září 2007
- Srpen 2007
- Červenec 2007
- Červen 2007
- Květen 2007
- Duben 2007
- Březen 2007